Ukončowačka 2004

6. - 7.11.2004



Tak a je to tady !!! První sraz kterého se já, Evžen (to je plyšák na klíčích) a TLAČENKA účastníme.
Ráno v garáži dobaluji věci na cestu, hlavně hodně nářadí a náhradních dílů B-))), všechno se mi povedlo nacpat do různých brašen na plynové masky, jsou pogumované, tak by to snad ani nemuselo promoknout kdyby náhodou pršelo. Zapisuju si stav na počítadle km (6800).
Protože jsem včera večer u Netopýra zapomněl mobila, ještě přes něj organizuji spicha s Vildou. V 9:00 se scházíme u mne před barákem, Vilda přijel na Harley, nakonec s námi nepojede, musí makat na stavbě svého domku. Jedeme k pumpě abychom natankovali, mě to jde v pohodě, ale Vilda zjistil, že nemá klíče od nádrže. Po telefonátu domů mu je přiváží jeho syn, natankováno, vyrážíme na místo srazu - Náměstí barikád na Žižkově.
Cestou potkáváme nezvykle velké množství motorek B-), na náměstí je živo, Vildova mašina rozhoukává alarmy aut ... Setkáváme se tam s Netopýrem a Karshou, zdravíme se s lidmi které známe z
JAWAmanie, konečně víme jak vypadají Sim, Bohunka, Vagojan, Zegga a jejich mašiny (6811 - 11 km).
Vilda jede domů, ale nechává mi tu svoje rukavice, později jsem si uvědomil, že bych bez nich asi nedojel, díky moc ...
Po chvilce se to celé vydává na cestu, je něco po desáté, počet motorek bych odhadl tak na 150, byl na nás úžasný pohled, užívali jsme si to všichni, řidiči z aut i lidé na chodnících nevěřícně kroutili hlavami, prostě nepopsatelné.

První seřazovací zastávka byla na Hájích u prodejny SUZUKI. Odtud se pokračovalo přes malebné vesničky a krásnými klikatými cestami podzimní barevnou krajinou. Byla to neskutečná paráda, TLAČENKA makala jako nová a já si pomalu začínal zvykat na klopení zatáček a jízdu v koloně.

Další zastávka byla někde u nějakého hřbitova, jak jsem se tak kochal přírodou, tak jsem ani nedával pozor kudy vlastně jedu ... (6860 - 60 km)
Chvilku po odjezdu z této zastávky jsem uviděl, že Netopýr stojí u kraje silnice, zastavil jsem tedy u něj. Jeho motorka mu jela jen na jeden válec, po chvíli jsme zjistili, že mu z fajfky vypadl kabel, rozjeli jsme se dál. Kolonu už jsme sice nedojeli, zato jsme se potkali s Vagojanem. Další zastávkou měl být Sedlec-Prčice, tak jsme po chvilce koukání do mapy zvolili kratší trasu než byla v itineráři a v závěsu za Vagojanem jsme vyrazili na toto důležité místo - byl tam domluvený oběd. Cestou mi zase začalo problikávat dobíjení. Po obědě se na to budu muset podívat.
Proměření baterky ukázalo, že opravdu nedobíjím, vyměnil jsem tedy relátko, ale žádná změna. Tak jsem se mrknul na uhlíky, a ejhle, příčina všech problémů je zřejmě na světě. Ty nově koupené uhlíky vydržely namontované asi 200 km !!! Z jednoho z nich zbyla asi tak polovina ... Je to prý nějaká turecká licence, jak řekl Netopýr, takový uhlík je dobrý leda tak na kreslení, ale ne do motorky. Naštěstí jsem měl s sebou ještě dva náhradní, takže jsem ten špatný vyměnil a jako poslední jsme se rozloučili s Karshou a vyrazili na další etapu.

Asi po deseti km mi to přestalo zase dobíjet, tentokrát úplně. Cestou jsme přibrali do naší kolony dvou strojů ještě jednoho kluka s kejvačkou. Na jednom vhodném místě nedaleko benzinové pumpy jsme zastavili, byla tu partička jeho kamarádů. Dojel nás Vagojan a začal opravovat imobilizer. Já si cvičně zase vyměnil uhlík, tentokrát se neobrousil, ale vypadl z něj drát, sakra to je ale kvalita, ještě že mám ten poslední nepoužitý. Netopýr si dojel pro benzin, nutno podotknout že na poslední chvíli, už měl téměř suchou nádrž.
Po provedených opravách jsme vyrazili v koloně složené z Vagojana se Zeggou, mne a Netopýra směrem do Hutí pod Třemšínem kde byl cíl vyjížďky. Kejvačkář ani jeho kamarádi s námi dál nepokračovali ...

V tomhle okamžiku se naše putování začalo stávat tragickým, začalo pršet, což jsem pociťoval na svém holém obličeji. A pršelo a pršelo a pršelo. Říkal jsem si jakej jsem pitomec že jsem ten štít sundal, sakra ty lidi co říkali že je to blbost měli pravdu. Ale přece nejsem tak měkej !!! Vydržim to, přece jsem tvrdej chlap, pár kapek deště co bouchají a štípou do obličeje mě přeci nemůže rozházet B-))). Takže jsme jeli, a já si tak uvažoval že jsem opravdu kovanej blbec, ale že to zas tak hrozné není, když v tom začaly padat kroupy ... A to už se téměř vydržet nedalo, rozhodnuto bylo během dvou vteřin, štít tam hned jak se vrátím domů namontuju zpátky B-). Kroupy a zmrzlý déšť nás doprovázely posledních deset km až do Hutí pod Třemšínem, kde jsme v lese našli ukrytý penzion (6981 - 181 km).

Mokří a zmrzlí jsme se ubytovali, trochu mě rozladilo, že ubytování nebylo za avizovaných 200,- ale za 300,- korun. Po zaparkování motorek, svléknutí mokrých svršků (mimochodem ty kožené hadry se mi moc osvědčily) a oklepání sněhu jsme zasedli ke stolům a chopili se teplého piva, to mě rozladilo ještě víc než to ubytování. Takže jsem si dal tři malá teplá piva a pak už jsem pil studenou kolu. Ale i tak jsem se perfektně bavil, shlédli jsme perfektní video z letošního JAWÁČE, byli jsme přítomni udělování čestných panáků těm, kteří to letos "položili" a přežili, nebo se proslavili jiným hrdinským činem, například pokutou 400 Euro ...
Kecáme o motorkách, a já se rozhoduji že postavím stejně jako Netopýr TLAČENKU v barvách Veřejné Bezpečnosti ...
K poslechu a tanci nám hrála kapela "Evlin", nejdřív mi to přišlo příliš hlučné a měl jsem z toho divný pocit, ale s postupujícím časem a zvětšující se hluchotou se mi to začalo líbit. Když přestala hrát živá hudba, vrrhl se jeden človek k mixpultu a začal pouštět muziku reprodukovanou, lidi se vrhli na parket (dokonce jsem tam byl nedobrovolně vtažen i já), nebýt dýdžejových (nebo jak se to píše) rádoby uměleckých komentářů a vstupů do písniček tak by to bylo naprosto super, největší ohlas měly písničky kapely "Děda Mládek ilegal band" a písničky z filmu "Ať žijí duchové".
Já a Netopýr jsme šli spát střízliví, unavení a polámaní, ale dobře naladění nějak kolem druhé ráno. Ještě dlouho jsem v polospánku slyšel hrát hudbu ...
Celkem sem dojelo něco přes padesát lidí, potykal jsem si s Marcelou a Majklem ze Špajzu, kam "občas" zajdem s kamarády na pivo a nakládaný hermelín, seznámil jsem se s Novisem a ještě několika dalšími fajn lidmi ...
Někteří jedinci šli prý spát až kolem páté ráno, kteří to byli se dalo dost jednoduše vypozorovat ráno (9:00) při snídani ...

Kolem desáté jsme se zbalili, oblékli, nahodili jsme svoje skvělé stroje a já a Netopýr jsme vyrazili na cestu domů do Prahy, jen co jsme se dotkli motorek začalo pršet, ale to po několika minutách přestalo a bylo opravdu krásně. Pod šedými mraky modře svítilo nebe olemované bílou krajkou, na polích se pásly srnky, svítilo sluníčko, TLAČENKA dobíjela, co víc si přát ? B-)))
Ale jak to tak bývá idylka netrvala věčně. Po 35 km sjíždíme k motorestu a TLAČENKA zase přestává dobíjet (7016 - 216 km).
Koukám na to a i poslední uhlík to vzdal a vypadl z něj drát, domů to máme nejméně 70 km, no tak to jsem zvědavý jak tohle zvládneme. Začalo pršet. Po sedmi kilometrech stavíme u pumpy jestli náhodou nemají uhlíky, samozřejmě že ne, ale posílají nás k jiné pumpě, kde prý mají hodně věcí na motorky. Pokouším se pomocí drátu ten uhlík přimět ke spolupráci ale marně. U té druhé pumpy jsme si sice prohlédli hezkou výstavu motorek, mohli jsme si koupit oblečení i výbavu na motorku, ale uhlíky jsme nesehnali. Vyjíždíme tedy deštěm dál ... Po dalších osmi kilometrech v jedné vesnici zastavujeme u domku kde je autodílna, zvoníme a otvírá nám straší pán. S omluvou ho prosíme o pomoc, bohužel žádné uhlíky nemá, ale posílá nás k jinému kolegovi u kterého si elektriku nechává dělat on. Vyjíždíme tedy podle jeho rady směrem na Dobříš. Ujel jsem už ale jenom kilometr, a kvůli úplně vybité baterce zastavuji u samoobsluhy (7032 - 232 km) a Netopýr sám jede k tomu autoelektrikáři. Já zatím strčil TLAČENKU do zastávky autobusu a schoval jsem se tam s ní před neustávajícím deštěm. Po nějaké době se vrací Netopýr s uhlíky, pán byl na něj nepříjemný, ale uhlíky mu dal, jsou sice na náklaďák, ale aspoň něco. Na Netopýrově motorce se vracím k pánovi s autodílnou, velice ochotně mě pouští dovnitř. Pilkou na železo půlím uhlíky a upravuji je pilníkem, aby se daly dát do TLAČENKY. Vracím se k Netopýrovi, který hlídá rozebranou TLAČENKU, ten mě proklíná a okamžitě po mém příjezdu mizí za rohem a vykonává tam nemalou malou potřebu ...
Nandavám do TLAČENKY vyrobený uhlík, sestrojujeme zase všechno dohromady a vyrážíme domů. Dobíjí a tak najíždíme na "strakonickou", u "cukráku" se k dešti připojuje zmrzlý sníh. Všude okolo létá voda, je tma a já jedu v odstavném pruhu jen na parkovací světla, proklínám sebe, turecké uhlíky i helmu bez štítu. U Řitky přestává pšet, zastavujeme na chvilku odpočinku, poté už docela v pohodě (auta víří vodu na zemi a ženou nám jí do obličeje) dojíždíme ke garáži (7076 - 276 km). Tam přesedáme do Feliciie a vezu Netopýra do Kobylis, pak jedu domů a ještě se stavuji ve Špajzu na "jedno" c(_).
Doma okamžitě přimontovávám plexi na helmu.
Po koupeli uléhám do postele a s blaženým úsměvem na tváři upadám do bezvědomí B-). Už se těším na další výlet.